Politici pokračují v jízdě na naftu
Britský vyslanec pro klima jezdí v dieselu. Stejně jako mnoho dalších politiků, také v Německu, si zatím netroufá jezdit v elektromobilu - kvůli nedostatečnému dojezdu a příliš dlouhé době nabíjení. Když o tom nejsou přesvědčeni ani politici, proč bychom měli být přesvědčeni my?
Průkopnická role politiků při volbě dopravních prostředků je velmi žádoucí. Zatímco někteří politici, jako například nizozemský premiér, se často zcela obejdou bez automobilů a jezdí na kole, mnozí jiní politici nepoužívají ani elektromobil, ale nadále jezdí na naftu.
Teprve nedávno britská představitelka pro klima Allegra Strattonová přiznala, že sama stále jezdí starým VW Golf s naftovým motorem. Když chce navštívit své příbuzné ve vzdálených částech Anglie, Skotska a Walesu, e-auto by ji nutilo udělat si delší přestávku, aby mohla alespoň jednou za cestu nabít. S malými dětmi proto raději startuje s plnou nádrží a nemusí vůbec zastavovat.
Edmund King, prezident britské automobilové asociace AA, vysvětluje tuto obavu jako zbytečnou. Na delších cestách v délce několika set kilometrů by si člověk měl udělat přestávku tak jako tak. Navíc díky dnešním technologiím již není třeba elektromobil mezi takovými jízdami plně nabíjet. Dvacetiminutová přestávka v nabíjení může stačit k tomu, aby se baterie naplnila o čtvrtinu.
Stejně jako mnozí politici v Německu, ani Stratton není vzorem pro přechod k mobilitě. Politici sice hlásají přechod na e-mobilitu a spoléhají na ni i v souvislosti se změnou klimatu a cílem 1,5 stupně, ale sami se do toho často nechtějí pustit.
Na britských ostrovech v poslední době také výrazně přibylo nízkoemisních zón. Jejich cílem je vyřadit starší diesely z měst a donutit občany k přechodu. Například v Londýně existuje od roku 2019 kromě nízkoemisní zóny také zóna s velmi nízkými emisemi, která blokuje automobily s dieselovými motory s normami Euro 0 až 5. Kromě toho existují ve čtvrtích Islington a Hackney některé ulice, do nichž je nyní povolen vjezd pouze elektromobilům. V mnoha dalších nízkoemisních zónách, například v Bathu a Glasgow, se to běžných aut zatím netýká, ale je jistě jen otázkou času, kdy tato města budou následovat jejich příkladu a pravidla nízkoemisních zón zpřísní. Politici, jako je Stratton, pak budou stále více trpět pravidly, která si sami stanovili, a budou se muset rozhodnout pro elektromobil.
Nicméně už teď by bylo žádoucí, aby právě lidé, kteří si nechávají platit svá vozidla od daňových poplatníků, měli třeba vlastní dům, kde mohou pohodlně nabíjet svůj vůz přes noc a posílat asistenta k nabíjecí stanici alespoň před služebními cestami s vozem, nemohli radit ostatním občanům, aby utráceli velké peníze za e-auto, když se sami stále bojí nízkého dojezdu a zastávek pro nabíjení.
Pokud politici nedokážou dát podnět, budou to muset být zákazy prostřednictvím ekologických zón, které dále posunou přechod na mobilitu.