Navzdory environmentálním zónám: Lodní a letecká doprava se téměř neomezila

Výletní lodě v marseillském přístavu již několik měsíců stojí - ne tak docela. Přestože se odvětví propadlo pod vlivem pandemie Corony, aby se obři v zátoce udrželi v provozu - i bez hostů -, jejich generátory běží den co den. Občanská iniciativa nyní bojuje za to, aby obři neblokovali zátoku a nevyfukovali do středomořského přístavního ovzduší výfukové plyny ze svých generátorů na topný olej a naftu.
Občané tam i jinde požadují, aby se v evropských (vzdušných) přístavech udělalo více. Opatření proti znečištění ovzduší se skutečně zvyšují i z politické strany. A je to tak správně. Dnes je již dobře známo, že například letecká doprava je z velké části zodpovědná za znečištění ovzduší ultrajemným prachem. Ultrajemný prach je velmi malý, menší než 100 nanometrů. Proto může proniknout daleko do plic a odtud se dostat do krve a rozptýlit se do všech orgánů, jako je srdce a mozek.

Nedávný výzkum Národního institutu pro veřejné zdraví a životní prostředí (RIVM) v Nizozemsku například ukázal, že letecký provoz způsobuje ve vzdálenosti 200 metrů od přistávací dráhy přibližně 50 % ultrajemného prachu. Ve vzdálenosti 5 kilometrů je tento podíl stále 25 %. Studie Spolkového úřadu pro životní prostředí (UBA) uvádí poněkud odlišné údaje, ale podobný trend: ve vzdálenosti 1 km od frankfurtského letiště prý letadla způsobují 25 % znečištění ovzduší ultrajemnými částicemi. Pouze asi 5 % je podle UBA způsobeno silniční dopravou. Vzhledem k tomu, že ke znečištění přispívá nejen vzlet a přistání, ale také pohyb letadel po zemi, mohla by elektrická tažná vozidla pohybovat letadly po zemi a snížit tak emise. Pomoci by mohlo také snížení obsahu síry v parafínu a zpřísnění poplatků za přistání v závislosti na emisích.

Občané, kteří měřili emise při přistání letadla na stuttgartském letišti, zjistili hodnoty od 250 000 do hodně přes jeden milion částic na centimetr krychlový. Běžně se přitom jednalo pouze o 6 000 až 15 000 částic na centimetr krychlový. Občanské sdružení Freising v Bavorsku vidí v pandemii příležitost ke stanovení nulových hodnot při absenci leteckého provozu na mnichovském letišti. Tímto způsobem by bylo možné konečně zjistit, jak velký je ve skutečnosti podíl letadel na znečištění, pokud by po pandemii opět prudce vzrostlo.

Na letišti v nizozemském Amsterdamu mají být emise sníženy. Nejde však o letadla, ale o vozidla před letištěm. Od června letošního roku proto mají být na stanovišti taxíků před příletovou halou povoleny pouze e-taxi, s výjimkou velkokapacitních taxíků. Všechny oficiální letištní taxíky, kterých je více než 700, jsou již bezemisní. Letiště chce být do roku 2030 také zcela bezemisní. Proto se spojilo s nizozemskými železnicemi NS a Prorail, aby pokročilo ve spojení ekologickými metodami. Letiště již také disponuje největší flotilou elektrobusů v Evropě. Od března 2018 jezdí na Schipholu a v jeho okolí 100 autobusů Connexion. Emise na letištní ploše se však ignorují.

Stejně jako na letištích i v evropských přístavech se lodě významně podílejí na znečištění ovzduší. Na vině je těžká ropa a nafta.

Podle měření NABU je ovzduší v hamburském přístavu jen těsně pod limitními hodnotami. Přestože v Hamburku neexistuje normální ekologická zóna, znečištění oxidy dusíku má být sníženo zákazem jízdy dieselových vozidel v některých ulicích. Podle plánu čistoty ovzduší z roku 2017 však 39 % znečištění oxidy dusíku v Hamburku vůbec nepřipadá na dieselová vozidla, ale na lodní dopravu. A emise ze samotného přístavu nejsou v těchto výpočtech vůbec zahrnuty.

I v Rotterdamu, největším evropském přístavu, to mají vozidla stále těžší. Nedojde zde ke zpřísnění ekologických zón jako v Nizozemsku. Ekologická zóna v rotterdamském přístavu Maasvlakte však již nyní umožňuje vjezd pouze nákladním vozidlům nad 3,5 tuny s normou Euro 6. Zóna se netýká celého rotterdamského přístavu, přes který bylo v roce 2018 přepraveno téměř 470 milionů tun zboží. Maasvlakte se sedmi přístavními bazény má však na přepravě obrovský podíl.

Emise se tak často nesnižují u letadel nebo lodí, ale u vozidel. Koneckonců v roce 2018 rotterdamský přístav poprvé přivítal kontejnerový gigant Jacques Saade poháněný zkapalněným plynem. Francouzská lodní společnost CMA-CGM chce v příštích dvou letech uvést do provozu 20 takových kolosů. Společnosti Vopak a Gasunie otevřely terminál na zkapalněný plyn. Zkapalněným plynem nyní může giganty zásobovat 9 tankerů. Využití plynu se za poslední 2 roky pravděpodobně zdesetinásobilo. Většina lodí však nadále jezdí na mazut. Něco se však děje i na straně regulace: Mezinárodní námořní organizace OSN IMO zpřísnila pravidla týkající se ropy. Nyní je povoleno plout na těžký topný olej s vysokým obsahem síry pouze tehdy, pokud jsou výfukové plyny filtrovány v komínech. Alternativou je topný olej s nižším obsahem síry, nafta - nebo dokonce zkapalněný ropný plyn. V rotterdamském přístavu nyní jezdí také vozidlo na palivové články, které přepravuje přívěsy naložené kontejnery.

Zpět k občanům Marseille: přestože v Marseille existuje dočasná ekologická zóna, nebrání to samozřejmě výletním lodím parkovat v přístavu tohoto středomořského města. Pokud by byla zóna aktivována, dotklo by se to občanů města, kteří jezdí auty, ale nikoli plovoucích hotelů, kvůli kterým občané sní o letní dovolené v daleké cizině. Od konce roku by dokonce měla v Marseille existovat stálá ekologická zóna. Ta by sice zakázala vjezd některým vozidlům, ale nemohla by zajistit čistotu ovzduší, pokud by v přístavu i nadále kotvily lodě. Mimochodem, jedna kotvící loď vyprodukuje zhruba tolik emisí jako 10 000 až 30 000 vozidel. Když jede autem, je to 5 až 10krát více.

Zatím se v leteckém a lodním průmyslu a v politikách, které je regulují, dělá příliš málo. Doposud museli řidiči automobilů kompenzovat znečištění způsobené těmito kolosy a obvykle sami trpěli znečištěním ovzduší jako obyvatelé v sousedství (vzdušných) přístavů. Ekologické zóny v blízkosti (vzdušných) přístavů i jinde, stejně jako požadavky na nová vozidla, jsou stále přísnější. Vodní a letecká doprava a cestovní ruch za to nenesou odpovědnost. To by bylo možné například prostřednictvím emisních norem a environmentálních zón pro letadla a lodě.

Symbolem této nespravedlnosti jsou obyvatelé Marseille, před jejichž dveřmi je umístěna ekologická zóna, do níž bude starým vozidlům brzy trvale zakázán vjezd. Plovoucí kolosy se však nadále pohupují v jejich přístavu a kazí tam vzduch i výhled.