Ať už elektrické nebo vodíkové - chybí infrastruktura
Vodíková vozidla jsou v Kalifornii populární. To však vede k tomu, že čekací doby u čerpacích stanic jsou přibližně 45 minut. Podobně jako v případě elektromobilů v Evropě infrastruktura nestíhá a zpomaluje revoluci v mobilitě.
Mnoho lidí se stále zdráhá koupit si elektromobil. Důvodem je mimo jiné to, že síť nabíjecích stanic ještě není natolik spolehlivá, aby zaručila bezstarostnou jízdu v Německu nebo po Evropě.
Podobný problém se nyní objevuje i u vodíkových automobilů. V Kalifornii jsou vozidla s alternativním pohonem oblíbená, mimo jiné proto, že dotace od výrobců a státu jsou vysoké. Při koupi vozu Toyota Mirai získáte slevu 5 000 amerických dolarů na Toyotu, 7 500 amerických dolarů státní dotace a palivovou kartu v hodnotě 15 000 amerických dolarů.
Vodíkové čerpací stanice však nestíhají. Zatímco doplnění paliva trvá často jen několik minut, po ukončení tankování se musí nejprve znovu vytvořit tlak v koloně, aby se mohlo začít s dalším tankováním. Tento proces, při němž se tlak zvýší na 700 barů, trvá přibližně 36 minut. Pokud byl předtím natankován nákladní automobil nebo autobus, a nikoli osobní automobil, klesne tlak v čerpadle natolik, že je třeba čekat nepředstavitelných 360 minut, než je čerpadlo připraveno k dalšímu tankování.
Problém by vyřešilo více palivových čerpadel, ale náklady na jejich instalaci jsou velmi vysoké a pohybují se kolem 1 milionu eur. S vodíkem jsou také spojeny problémy s přepravou a skladováním. Nelze jej přepravovat potrubím, protože plyn by unikal u ventilů a poškodil by potrubí. Proto se musí dopravovat v silnostěnných nákladních automobilech.
Logistika a infrastruktura pro vodík jsou tedy stejně složité jako pro elektromobily, i když z jiných důvodů. Nové koncepty, jako je tzv. power paste, která uchovává vodík ve formě šedé pasty a uvolňuje jej z malé kazety uvnitř vozidla, jsou již předmětem výzkumu a mohly by tento problém vyřešit. Bude však ještě nějakou dobu trvat, než nové přístupy změní trh.
Technologie alternativních pohonů pro elektrická a vodíková vozidla se tedy nadále zkoumají. Na silnicích se objevuje stále více těchto vozidel, částečně i díky vysokým dotacím. Ty však často vedou k humbuku, na který není infrastruktura připravena. Proto je třeba dále rozvíjet a rozšiřovat nejen vozidla, ale celé koncepce, aby v blízké budoucnosti mohly být naftové a benzinové vozy nahrazeny novými typy pohonu.
Jedině tak se otevře cesta k ekologické mobilitě.