Průkopník v oblasti elektromobilů oslabuje, pokud jde o nabíjení
V Norsku se loni prodalo více elektromobilů než aut se spalovacím motorem. V mezinárodním srovnání je tato země daleko vpředu. Úspěch spočívá v privilegiích. Problémy jsou však s nabíjecí infrastrukturou.
V roce 2020 bylo v Norsku nově zaregistrováno 76 800 elektromobilů. To odpovídá podílu 54,3 %. Je to poprvé, kdy země dosáhla hranice 50 % nově registrovaných elektromobilů. Kromě toho 98 % energie pro automobily pochází z obnovitelných zdrojů, jako je větrná a vodní energie. Lidé v Norsku tedy skutečně cestují ekologicky.
Přesto je v Norsku stále poměrně málo dobíjecích stanic, zejména ve venkovských oblastech. Zatímco v Norsku připadá na jedno dobíjecí místo přibližně 23 elektromobilů, v Německu připadá na jedno dobíjecí místo pouze 9 elektromobilů. Obecně to v řídce osídlené zemi není problém. V některých oblastech, jako je například Trysil, nejoblíbenější lyžařské středisko v zemi, se to však může stát problémem. Dvě stávající dobíjecí stanice v klidné vesnici jsou pro přibližně 6 000 obyvatel dostačující. Když se však o víkendech zaplní, tvoří se před nabíjecími stanicemi dlouhé fronty. Problémem je, že se společnostem nevyplatí budovat nabíjecí stanice tam, kde jsou využívány jen sporadicky. Podobně je tomu například v Německu, kde je nabíjecích stanic poměrně málo, zejména ve venkovských oblastech.
Jak je tedy možné, že je Norsko v oblasti elektromobilů tak daleko? Pravděpodobně je to díky mnoha privilegiím, která řidiči elektromobilů mají. Například mohou využívat jízdní pruhy pro autobusy a jezdit zdarma po zpoplatněných dálnicích. Jsou také osvobozeni od daně z motorových vozidel a nemusí platit dovozní clo na e-auta. Ve většině měst je pro ně také parkování zdarma.
Také v jiných evropských zemích existují určitá privilegia, jako je používání pruhů pro autobusy a bezplatné parkování, a také dotace při nákupu elektromobilu. Nicméně například v Německu více než 50 % lidí uvádí, že si koupi elektromobilu nedokáže představit.
Co se tedy musí stát v jiných zemích, aby revoluce v oblasti elektromobilů nadále nabírala na obrátkách? Více privilegií nebo více dobíjecích stanic? Nebo je to mentalitou lidí, kteří jsou zelené mobilitě ještě vzdálenější než ve skandinávské průkopnické zemi Norsku?
Je pravděpodobné, že svou roli ve změně v příštích letech sehrají i stále častější zákazy vjezdu spalovacích vozidel do nízkoemisních zón v Evropě.