Proč existují environmentální zóny?
Ekologické zóny a zákazy vjezdu existují především proto, aby se udrželo co nejnižší znečištění ovzduší, tj. co nejméně škodlivin v ovzduší. Co přesně ale tyto znečišťující látky jsou a proč jsou tak nebezpečné?
Nejznámějšími látkami znečišťujícími ovzduší jsou pravděpodobně pevné částice, oxid dusičitý a ozón. Vláda pro ně stanovila mezní hodnoty. Koncentrace znečišťujících látek musí zůstat pod těmito limity, aby byli občané chráněni.
Pevné částice jsou suspendované látky různých velikostí. Proto se v závislosti na jejich průměru rozlišují částice PM10 (částice o průměru do 10 mikrometrů), PM2,5 (částice o průměru do 2,5 mikrometru) a PM0,1 (částice o velikosti menší než 1 nanometr). Mikrometr je mimochodem miliontina metru. V zápisu by za desetinnou čárkou bylo 5 nul, tedy 0,000001 metru. Částice jsou tedy nepředstavitelně malé a pouhým okem neviditelné. Jemný prach může být vytvořen z různých materiálů. V přírodě se například vyskytuje ve formě písku a mořské mlhy. Při spalovacích procesech, například v automobilech, vznikají saze, které se také mohou rozpouštět ve vzduchu jako jemný prach. Při otěru brzd automobilů také vzniká jemný prach z kovových látek. Jemný prach může způsobit podráždění a záněty dýchacích cest a plic.
Oxid dusičitý vypouštějí především vozidla se vznětovými motory a při vysokých hodnotách znečištění opakovaně vyvolává otázku zákazu jízdy s dieselovými motory. Oxid dusičitý, který se skládá z jednoho atomu dusíku a dvou atomů kyslíku, může při vdechování přímo způsobit podráždění dýchacích cest a sliznic. Oxid dusnatý, sloučenina dusíku s jedinou molekulou kyslíku, je prekurzorem ozonu.
Ozon, sloučenina tří atomů kyslíku, je rovněž velmi nebezpečný pro zdraví a způsobuje záněty sliznic a dýchací potíže. Vzniká z prekurzorů a vlivem energie, například slunečního záření. Ozon proto představuje problém zejména v horkých a slunečných dnech.
Všechny tyto znečišťující látky mají jedno společné: pronikají hluboko do plic, kde poškozují lidskou tkáň. Všechny jsou extrémně reaktivní a rychle vytvářejí tzv. volné radikály. Ty následně reagují se složkami lidského těla, například s enzymy, stavebními kameny bílkovin a nukleovými kyselinami, jako je naše DNA. Vzhledem k tomu, že malé částice mohou přecházet i do krve, může znečištěné ovzduší ovlivňovat nejen plíce, ale i orgány, jako je srdce a mozek. Znečištění ovzduší je přičítáno velké množství kardiovaskulárních onemocnění.
Nedávný výzkum zaměřil pozornost také na mikroplasty rozpuštěné v ovzduší. Doprava je hlavním přispěvatelem mikroplastů v ovzduší, a to především otěrem od pneumatik a brzd. Pokud se pojem znečišťující látky v ovzduší vymezí šířeji, lze k nim přidat i hluk. Hluk produkovaný motocykly a vytuněnými vozidly se šíří vzduchem a poškozuje lidské zdraví. V rakouském Außerfernu již byla zřízena ekologická zóna proti hlasitým rychlíkům, která má obyvatele chránit před hlukem.
Mimochodem: to, že je splněna určitá mezní hodnota, ještě neznamená, že je vzduch "čistý". Protože "čistý" je věcí definice! Názory na množství škodlivin, které jsou zdraví škodlivé, se liší. Ačkoli je vzduch v mnoha asijských metropolích někdy asi desetkrát špinavější než u nás, Světová zdravotnická organizace považuje i naše hodnoty za zdraví škodlivé.
Více informací o zdravotních důsledcích znečištění ovzduší najdete na našich webových stránkách v nabídce "Životní prostředí a zdraví".