Nízkoemisní zóny po celém světě
Nejen v Evropě se uznává, že omezení dopravy je nezbytné pro snížení emisí znečišťujících látek. Po celém světě platí nová pravidla a omezení, která mají přispět ke snížení podílu emisí smrtelně nebezpečných znečišťujících látek a především k lepší ochraně obyvatelstva ve městech.
V Číně je doprava zodpovědná za dvanáct procent emisí oxidu uhličitého, v městských oblastech dokonce za více než 25 procent. Do roku 2030 se tento podíl v celé zemi zvýší na 33 procent. K tomu se přidává znečištění pevnými částicemi, na které doprava připadá v průměru 25 procent. Za účelem kontroly znečištění zřídilo město Peking v roce 2017 ekologickou zónu, která zakazuje vjezd do města těžkým nákladním vozidlům pod určitou úrovní emisí znečišťujících látek. Měření emisí znečišťujících látek podléhá celostátnímu čínskému systému mezních hodnot. Současně byla zahájena informační kampaň mezi obyvatelstvem. Největším dosavadním úspěchem však je, že znečištění životního prostředí bylo zahrnuto do pětiletého plánu strany.
Hongkong má od roku 2015 environmentální zóny, ale ne přilehlé. Týká se to tří hlavních dopravních uzlů a jejich okolí. Zatím se však tyto zóny vztahují pouze na autobusy. Dopravní podniky, které posílají své autobusy přes tyto ekologické zóny, musí zajistit, aby splňovaly alespoň normu Euro 4. Od roku 2019 musí mít vozidla dokonce alespoň Euro 5.
Jak se vypořádat se znečištěním v Tokiu? Již v roce 1968 přijala japonská vláda zákon o kontrole kvality ovzduší. S úspěchem: snížil se podíl oxidů dusíku a pevných částic, v poslední době také podíl zvláště malých částic pevných částic (2,5 PM). Tokio je mimořádně hustě osídlené, má řadu velkých dopravních tepen a množství průmyslových podniků, z nichž mnohé se nacházejí přímo ve městě. Největší znečištění z dopravy pochází z vozidel s dieselovými motory, přestože tvoří pouze 20 % veškeré dopravy. Přesto Tokio až do roku 1994 nestanovilo limit pro emise pevných částic. V roce 1999 bylo navrženo zpřísnění, které bylo zavedeno do roku 2002. Od roku 2003 městská správa Tokia kontroluje všechna vozidla s dieselovými motory, která tyto limity překračují. Tlak vyplývající z kontrol v Tokiu vedl k tomu, že stejná pravidla zavedly i tři sousední prefektury. Kromě toho se zlepšil podíl oxidů dusíku: zatímco před zavedením nových pravidel splňovalo limitní hodnoty pouze 30 měřicích stanic, v roce 2005 to bylo již 50 % a v roce 2009 plných 90 %.
Asie není jedinou zemí, která si uvědomila nebezpečí znečištění ovzduší pro vlastní obyvatelstvo. Také jihoamerická města chtějí omezit emise znečišťujících látek zřízením ekologických zón, například v Mexico City, Bogotě, Santiagu a São Paulu.
V Kalifornii chtějí omezit prodej automobilů se spalovacím motorem. Již loni bylo rozhodnuto o zákazu prodeje nových benzinových a naftových vozidel do roku 2035. Týká se to jak osobních automobilů, tak motocyklů a autobusů. Ojeté benzinové a naftové vozy však mohou jezdit i nadále. Nyní byl také přijat zákon, podle kterého budou od roku 2030 povolena autonomně jezdící vozidla pouze v případě, že nebudou produkovat žádné výfukové plyny. Od roku 2045 již nebudou vypouštět žádné emise ani nově prodávané nákladní automobily.
O všech omezeních a ekologických zónách v Evropě poskytujeme veškeré podrobnosti v naší aplikaci Green-Zones, abyste vždy věděli, kde a kdy můžete se svým vozidlem jezdit.