Hamburk se brzy stane největší německou zónou bez aut?

Iniciativa "Course Bicycle City" plánuje v hamburské čtvrti Eimsbüttel něco velkého: auta mají ustoupit lidem. Iniciativa si bere příklad z měst, jako je Barcelona nebo Paříž, kde je již mnoho ulic bez aut a chodci a cyklisté pomalu získávají ulice zpět.

Podle iniciativy mají v okolí ulice Rellinger Straße v Hamburku-Eimsbüttelu vzniknout ulice na hraní a zelené plochy. Mají být rozšířeny cyklostezky. Automobilová doprava má být z velké části nahrazena alternativními službami. Iniciativa doufá, že se čtvrť promění v "dětský pokoj na ulici". V tomto pokoji by mělo být možné provozovat nejrůznější aktivity na ulicích, kterým v současnosti dominují auta. Děti by si měly moci hrát, lidé by měli mít možnost posedět na lavičkách a vše by se mělo odehrávat pod stromy a v parcích. Čistý vzduch a snížení hluku z automobilů by navíc měly přispět ke zvýšení kvality života.

Hamburk jako jedno z mála velkých měst v Německu nadále funguje bez ekologické zóny. Pouze na dvou frekventovaných ulicích platí zákaz jízdy dieselových vozidel starších modelů. Iniciativa nepožaduje zelenou ekologickou zónu v centru města, jaké existují ve většině velkých německých měst, ale volí mnohem radikálnější přístup a plánuje vlastní zónu bez aut.

Na rozdíl od vzorových měst Barcelony a Paříže má Hamburk, stejně jako mnoho dalších německých měst, v oblasti alternativní mobility co dohánět. Ve velkých městech jsou cyklostezky většinou špatné; v případě Hamburku to ukázal i test cyklistické dopravy ADFC. Německo je zemí automobilů, klíčový německý průmysl se značkami jako VW, Mercedes a BMW v minulém století stále více formoval naši lásku a hrdost na automobily.

Zatímco mnozí lidé, zejména mladí a rodiny, požadují více prostoru pro cyklostezky, parky a dětská hřiště, jiní občané jsou na svých autech velmi vázáni. Ať už z důvodů nutnosti, prestiže nebo radosti z jízdy. To rozděluje společnost.

Teprve až se německá politika bude tímto problémem zabývat a pochopí, že auto je stále částečně nezbytné, ale že lidé ve velkých městech dominancí auta také trpí, dokonce jim z něj bývá špatně, může se něco změnit. V Barceloně už zóny bez aut poskytly občanům asi 200 dní života navíc. Podobně jako tam by i v Německu mohly dopravní tepny nadále patřit autům, ale boční ulice by se mohly stát oázami odpočinku.

Aby toho však bylo možné dosáhnout, museli by se politici do jisté míry vzdát své lásky k německému automobilovému průmyslu. Možná se Eimsbüttel může stát vzorovým městem a ukázat, jak by mohla vypadat mobilita zítřka v Německu.