Oxid dusíku (NOx)
Oxid dusnatý (NOx), zkráceně oxid dusnatý, je souhrnné označení pro plynné sloučeniny, z nichž nejdůležitější jsou oxid dusnatý (NO) a oxid dusičitý (NO2). Spolu s uhlovodíky jsou oxidy dusíku zodpovědné za vznik ozonu. Přispívají také k tvorbě jemného prachu.
Oxidy dusíku vznikají při spalování uhlí, ropy, plynu, dřeva a odpadu. Jinými slovy, všude tam, kde se fosilní paliva používají k výrobě energie pro pohon nebo vytápění, vzniká velké množství oxidů dusíku, které se uvolňují do ovzduší. Ve městech jsou však za přibližně polovinu až dvě třetiny znečištění odpovědná vozidla. Z toho 80 % pochází z dieselových motorů. Patří sem také dieselové motory lodí. V přístavních městech, jako je Hamburk, je přístav zodpovědný za přibližně jednu třetinu oxidů dusíku.
Dusík škodí lidem, zejména dýchacím cestám, ale také rostlinám, jako jsou pouliční stromy, protože předčasně stárnou a žloutnou jim listy, které pak hůře fungují jako filtry vzduchu. Oxid dusíku se nakonec dostane i do půdy, která se v důsledku toho může přehnojit a okyselit.
Jelikož je tento problém znám již dlouho, již léta se objevují snahy o snížení množství této znečišťující látky. S úspěchem: mezi lety 1990 a 2015 se podařilo v celé Evropě snížit emise oxidů dusíku o 56 %.
V Evropě platí limitní hodnota oxidu dusičitého 40 mikrogramů na metr krychlový vzduchu jako roční průměr. WHO prosazuje snížení této hodnoty na pouhých 10 mikrogramů. Pokud EU tento návrh přijme, je jen otázkou času, kdy dojde k dalším zákazům jízdy s dieselovými motory v mnoha evropských městech.