Ohrožené klimatické cíle

Německo se považuje za národ řidičů. Pokud však plány Strany zelených v Bundestagu něco naznačují, je toto sebepojetí kořenem všeho zla. Ve Spolkovém sněmu právě probíhá bouřlivá debata o plánech současné vlády dále podpořit výstavbu státních silnic a dotovat ji miliardami eur. Zelení tomu však chtějí všemi možnými prostředky zabránit a s ohledem na volby v příštím roce vnášejí do hry vlastní program. Nezpochybnitelným faktem je, že Spolková republika Německo by musela snížit své emise o neuvěřitelných 40 %, aby dosáhla klimatických cílů stanovených pro rok 2030. Pro mnohé nezávislé odborníky je to kvadratura kruhu, uvážíme-li, že ministr dopravy Scheuer (CDU) chce prosadit rozšíření německé silniční sítě.
Pohled na holá čísla ilustruje celý rozsah problému. Od roku 1994 se dálniční síť v Německu rozrostla z přibližně 11 000 km na téměř 13 000 km; železniční síť německých spolkových drah se naopak zmenšila ze 41 000 km na přibližně 33 000 km. Často skloňovaný obrat v dopravě v této zemi tak zatím spíše pokulhává. Výše uvedená čísla nemilosrdně ukazují, co spolkové vládě kromě odvahy chybí. Obrat v dopravě nevyhnutelně znamená investice do infrastruktury. Jinými slovy: rozšiřování železniční sítě, nikoliv asfaltové silniční sítě. Německá silniční síť dálnic, spolkových, zemských a okresních silnic je jednou z nejrozsáhlejších a nejlépe rozvinutých v Evropě (asi 230 000 km). 
Ambiciózní změna dopravní politiky proto vypadá jinak. Ministr dopravy Scheuer často zdůrazňoval, že cílem je "dostat lidi z motorových vozidel na železnici". Vzhledem k uvedeným číslům je to další prázdná fráze německého ministerstva dopravy.

Přitom kalkulace je jednoduchá: lépe rozvinutá železniční síť vede ke snížení počtu automobilů na silnicích. Pro evropské spotřebitele to naopak znamená méně ekologických zón / zákazů jízdy s naftou.  

Je to tedy situace výhodná pro nás všechny - a samozřejmě i pro klima.