Obrat v oblasti mobility v Berlíně se nezdařil
Žádné městské mýtné, žádné omezení dopravy a už vůbec ne bezemisní zóny: červeno-rudo-zelená vláda v Berlíně se nedokázala dohodnout na úpravě zákona o mobilitě. Doprava ani kvalita ovzduší se tak v hlavním městě nezmění.
Nový paragraf berlínského zákona o mobilitě by měl přinést úlevu v ulicích hlavního města. Na silnicích by mělo být méně aut, k dispozici by mělo být méně parkovacích míst a doprava by měla celkově zabírat méně místa. Ale zejména zmínka o "cenových mechanismech" v návrhu zákona Zelených vedla k neshodám mezi stranami. SPD a také Levice za tímto opatřením tušily městské mýtné, které striktně odmítají. Levice považuje městské mýtné za sociálně nespravedlivé, protože chudší lidé by si pak nemohli dovolit jezdit do centra města. Neviděli, že výnosy z poplatku za dopravní zácpy by se mohly využít také na rozšíření veřejné dopravy, jako je tomu v jiných zemích, a že by z toho měli prospěch sociálně slabší lidé, z nichž většina auto stejně nemá. Podle Zelených je spor neopodstatněný, protože městské mýtné by stejně potřebovalo samostatný zákon. Další body, jako například snížení počtu parkovacích míst o 50 % do roku 2030, však SPD a Levice rovněž odmítly.
Zdá se tedy, že automobilová lobby nebo strach některých voličů je stále příliš silný. Snížení dopravy, například prostřednictvím poplatku za dopravní zácpy nebo jiných mechanismů, by však mělo z dlouhodobého hlediska pro řidiče automobilů pozitivní efekt. Ve městech, jako je Stockholm, bylo zpočátku odmítání poplatku za dopravní zácpy silné, ale již po několika letech se jeho přijetí masivně zvýšilo, protože občané pocítili přínosy zklidnění dopravy.
Je tedy obžalobou, pokud se rudo-rudo-zelená vláda, které podle jejího volebního programu a stranické orientace skutečně záleží na sociální spravedlnosti, ochraně klimatu a blahobytu sociálně slabších, nedokáže postavit právě za tyto otázky a občany a učinit alespoň první kroky k ekologičtější mobilitě. Ve srovnání se zbytkem Evropy se v Německu dělá pro nastartování obratu v mobilitě jen velmi málo. Přestože se na silnicích objevuje stále více elektromobilů, nezdá se, že by obecná změna paradigmatu směrem k zelené mobilitě zítřka, v níž jsou automobily snad obecně méně důležité, byla v zájmu politiky. A je také jasné, že pokud se nepodaří dosáhnout dohody o prvních krocích, stane se zóna s nulovými emisemi, která byla pro Berlín od roku 2030 skutečně plánována, utopií!
Mezitím se hlavní město stále více propadá do dopravního chaosu. Kvalita ovzduší na některých frekventovaných ulicích je velmi špatná, jízda na kole je v Berlíně nebezpečná, protože cyklostezky jsou na mnoha místech buď špatně vybudované, nebo prostě neexistují, a chodci mají stále méně prostoru. Město patří autům.
Dohoda by tedy byla nejen žádoucí, ale i více než opožděná.