Ozon (O3)

Ozonová vrstva, která obklopuje Zemi ve stratosféře ve výšce 20 až 30 kilometrů, chrání živé organismy před škodlivým ultrafialovým slunečním zářením. Její tloušťka je sotva 3,5 milimetru. Na pólech, zejména v Antarktidě, vzniká v ozonové vrstvě díra, které se snažili čelit zákazem chlorofluorouhlovodíků (CFC) v roce 1987. Bez ochranné ozonové vrstvy by se sluneční ultrafialové záření bohaté na energii dostávalo přímo na Zemi a poškozovalo by buňky živočichů, rostlin a lidí. Poškozen by byl i život v horní vrstvě oceánů.

Pravděpodobnost znečištění ozonovou vrstvou je vysoká zejména v létě. Ozon má také škodlivý vliv na rostliny, zejména na listnaté rostliny, které ozon pohlcují svými žaludy. Pokud jsou tomuto plynu vystaveny delší dobu, snižuje to růst tvrdých dřevin a může zhoršit kvalitu plodin, což může vést k neúrodě.

Ozon vzniká z oxidů dusíku a dalších těkavých organických sloučenin při intenzivním slunečním záření. Tyto prekurzory pocházejí především ze silniční dopravy. Ozon vzniká v blízkosti zemského povrchu, zejména v horkých letních dnech s hustou dopravou. Právě zde má ozon vliv na zdraví živých organismů. U člověka způsobují nadměrné koncentrace příznaky, jako je podráždění dýchacích cest a očí a bolesti hlavy. Vysoké koncentrace ozonu jsou pro plíce škodlivé zejména při fyzické námaze, jako je sport nebo těžká práce. Z tohoto důvodu stanovila EU pro tento škodlivý plyn mezní hodnoty: Pokud hladina ozonu zůstává pod 110 mikrogramy na metr krychlový vzduchu za hodinu, není považován za škodlivý pro člověka. Pokud je hodinový průměr ozonu 180 mikrogramů na metr krychlový vzduchu, je obyvatelstvo informováno; pokud je 200 mikrogramů nebo více, lidé pociťují příznaky; pokud je 360 mikrogramů nebo více, existují vážná zdravotní rizika. V loňském roce byl v Německu informační práh několikrát překročen. Při příliš vysokých hodnotách ozonu hrozí také zákazy jízdy, jak se již stalo ve Francii během obzvláště horkého léta.