Metanol: alternativa k baterii?
Automobilový průmysl zoufale hledá řešení pro dojezd a rychlé nabíjení elektronických automobilů. Jeden start-up pracuje na palivovém článku poháněném metanolem - a vyřešil problémy s dojezdem a nabíjecími procesy. Je metanol bláznovstvím plechovkářů, nebo palivem budoucnosti?
Elektromobily poháněné bateriemi mají být budoucností jízdy. Ale každý, kdo někdy řídil elektromobil na delší vzdálenosti, ví o problémech s dojezdem a nabíjením. Dojezd je sice často menší, než se slibuje, a vy musíte překvapivě rychle zamířit k další dobíjecí stanici, ale ty se buď obtížně hledají, jsou nekompatibilní s vozidlem, nebo nabíjení vozidla trvá malou věčnost.
Vynálezce a zakladatel start-upu Roland Gumpert, bývalý inženýr u Audi, proto vsadil na technologii metanolových palivových článků. Vozidlo s tímto pohonem nakonec funguje podobně jako automobil s vodíkovým pohonem, s tím rozdílem, že vodík nedoplňuje, ale sám si ho vyrábí z metanolu. Metanol lze natankovat za velmi krátkou dobu, podobně jako benzin a naftu. Během jízdy se pak přeměňuje na vodík a CO2. Vodík se zase přeměňuje na elektřinu pro baterii a vodu, stejně jako ve vodíkovém autě.
Velkou výhodou metanolového pohonu je jeho geografická nezávislost. Jednoduchou přepravou metanolu, podobně jako u nafty a benzinu, lze palivo vyrábět tam, kde je k dispozici dostatek ekologické elektřiny, a následně jej přepravovat do těch částí světa, kde v blízké budoucnosti nebude k dispozici celostátní dobíjecí infrastruktura, například také do částí Asie, Afriky a Jižní Ameriky. Metanolový pohon má tedy potenciál umožnit provoz elektromobilů šetrných ke klimatu v mnoha částech světa, na rozdíl od bateriových elektromobilů nebo vodíkových vozidel.
Problémem je, že výroba metanolu je stále drahá a spotřebovává velké množství elektrické energie. Pokud se k výrobě používá například zemní plyn, vzniká tzv. šedý metan. Ten je sice při jízdě bez emisí, ale při výrobě nikoliv. Zemní plyn spotřebovává fosilní zdroje, jejichž CO2 se následně uvolňuje do atmosféry. Při výrobě metanu by se proto musel CO2 nejprve ze vzduchu odčerpat, aby se pak mohl uvolnit zpět do atmosféry, aniž by se zvýšil obsah CO2 v ovzduší. Kromě toho by se k výrobě metanu musela využít například sluneční energie. To by umožnilo vyrábět zelený metan, který je ve skutečnosti klimaticky neutrální. To je sice zatím příliš drahé, ale v budoucnu by to obecně mohlo být možné.
Podnikatel Gumpert uvádí dojezd vozidel na metan 800 kilometrů a více. Hrdě se chlubí svým přestavěným sportovním vozem. Uvnitř něj však dřímá velká lithium-iontová baterie s kapacitou 70 kilowatthodin. Výroba těchto baterií je navíc jen stěží udržitelná. Metanolová technologie má však své místo ve voze Smart, sportovním voze a dokonce i v nákladním automobilu a v budoucnu by mohla mít potenciál prosadit se na trhu s elektromobily. V současné době se však zdá, že se průmysl i politici příliš soustředí na vozidla poháněná výhradně bateriemi. Ministr dopravy Andreas Scheuer (CSU) každopádně odmítl Gumpert financovat.
Nicméně tento start-up ukazuje, že jsme ještě daleko od konce alternativních pohonů, a dává naději na zelenou mobilitu zítřka.