Přísnější hodnoty jemného prachu na celém světě
Jemný prach je zdraví škodlivý. Univerzální limity a měření však neexistují. WHO by to mohla změnit stanovením pokynů pro celosvětovou definici PM2,5. Úprava hodnot by také znamenala více environmentálních zón.
Studie McGillovy univerzity v Montrealu zkoumala rozdíly v metodách sběru a zpracování dat o PM2,5 v 58 zemích. Výzkumníci zjistili, že neexistence jednotné definice PM2,5 vede k výrazným rozdílům v měření této látky znečišťující ovzduší. Porovnání naměřených hodnot PM2,5 v různých zemích je tak téměř nemožné. Podle výzkumníků studie by harmonizace parametrů pro PM2,5 bylo možné dosáhnout pouze tehdy, pokud by Světová zdravotnická organizace (WHO) stanovila pokyny pro univerzální definici PM2,5 na základě aerodynamického průměru a zavedla společnou metodu výpočtu. Široce používaný průměr hodnot PM2,5, který se používá i v EU, rovněž zabraňuje zjišťování a kontrole špiček znečištění.
Výzkumníci rovněž zdůraznili, že hodnoty stanovené jednotlivými zeměmi často výrazně převyšují hodnoty, které WHO považuje za škodlivé. Podle norem EU pro PM2,5 žije v oblastech s nadměrnou úrovní PM2,5 pouze 4-8 % obyvatel EU. Limitní hodnota je 25 mikrogramů na metr krychlový (µg/m3). Světová zdravotnická organizace však považuje za zdraví škodlivou hodnotu pouhých 10 µg/m3. Za předpokladu této hodnoty žije v oblastech se škodlivými koncentracemi PM2,5 celých 74-78 % obyvatel EU.
V Číně výzkumníci zjistili dvoustupňový systém norem, přičemž v komerčních oblastech jsou méně přísné úrovně než v obytných oblastech. To znamená, že lidé v obytných oblastech mohou být lépe chráněni. Lidé žijící v blízkosti komerčních oblastí jsou však vystaveni vyšším koncentracím částic. V Kanadě platí méně přísné místní, tj. národní limity.
V Africe normy někdy zcela chybí. Toho využívá i německý a evropský trh s automobily na export. Do Afriky se vozí mnoho starých dieselových vozidel, která jsou v této zemi obtížně prodejná. Problém špatných hodnot ovzduší se tak jen posouvá.
Studie tak ukazuje, jak ambivalentní je definice znečišťujících látek. Problém lze skutečně vyřešit pouze jednotnou definicí znečišťující látky a jejím měřením. Ty by mohly lépe identifikovat a postihovat překročení limitů.
Navíc, pokud by se v budoucnu například v EU upravily mezní hodnoty podle WHO, mohlo by to vést ke vzniku podstatně většího počtu environmentálních zón s přísnějšími pravidly. Jen tak by bylo možné rychle dosáhnout norem a chránit zdraví občanů.