Lucembursko: Obrat v mobilitě bez zákazu jízdy
Bezplatná veřejná doprava a rozšiřování systému lehké železnice zatraktivňují využívání veřejné dopravy. Další nabídky pomáhají občanům opustit svá auta. Zákazy jízdy jsou proto zbytečné.
V mnoha evropských zemích vlády využívají ekologické zóny a zákazy jízdy, aby omezily dopravu a podpořily revoluci v mobilitě. Dotace na e-auta, jako například v Německu, motivují k tomu, aby se při koupi nového vozu rozhodli pro spalovací motor, ale často to nepřináší skutečné zklidnění přetížených silnic. V Lucembursku se úřady snaží nabídnout alternativy k jízdě autem, aby se snížil provoz a bylo čistší ovzduší.
Od 1. března loňského roku je veřejná doprava v Lucembursku zdarma. Země je tak první v Evropě, která takovou službu nabízí. Lucemburský ministr pro ekologickou mobilitu François Bausch považuje tento krok za přístup ke změně myšlení občanů. Díky miliardovým investicím chce do roku 2025 přimět až o 50 % více lidí k využívání veřejné dopravy. Místo rozšiřování dálnice, na níž lidé často uvíznou v zácpách, zejména v dopravní špičce, chce spojit město Lucemburk na severu země s hospodářským centrem Esch na jihu rychlou lehkou železnicí. Na této trase má být také vybudována "expresní cyklostezka". Kromě toho má být na dálnici vybudován pruh pro expresní autobusy a kolony aut, tedy ekologický pruh.
Stejně jako v jiných městech, například v Barceloně nebo Bruselu, má ministr dopravy na mysli nový Lucemburk. Takové, ve kterém bude méně aut a více života na ulicích. Přístup Lucemburčanů je však jiný: namísto zákazů jsou zde pobídky a skutečné alternativy.
Jak jsme již dříve informovali, veřejná doprava je obvykle mnohem dražší než automobil, a proto se mnoho občanů v jiných zemích rozhoduje proti autobusu nebo vlaku. Přestože bezplatná veřejná doprava stojí Lucembursko až 41 milionů eur ročně, opatření přijatá například v Německu často také znamenají velké plýtvání penězi daňových poplatníků. Dlouhodobé diskuse a žaloby organizace Deutsche Umwelthilfe (Německá pomoc životnímu prostředí) vedou například k ekologickým pruhům a zákazům jízdy s naftou, které jsou pak co nejrychleji zase zrušeny nebo se k tomu alespoň chystají.
Proaktivní koncepce podobná té lucemburské by proto stála za zvážení i pro další města a země, aby se občanům místo zákazů nabídly alternativy. Tímto způsobem by se snad dalo zabránit i hrozbě zákazů jízdy s dieselovými motory.