Díky supravodičům mohou osobní a nákladní automobily nejen jezdit maximální rychlostí, ale také zcela bez lokálních emisí. Ukazuje to nová studie, která vysvětluje potenciál supravodivých dálnic pro obrat v dopravě - včetně podpory vodíkových technologií.
Elektromobilita, technologie palivových článků a mnoho dalších: existuje mnoho způsobů, jak se výzkumníci a politici snaží nasměrovat svět dopravy k ekologičtější budoucnosti - ke snížení emisí a splnění klimatických cílů. Jednoznačné a jednoduché řešení však neexistuje. Dopravní odvětví se stále znovu a znovu potýká s problémem, jak se stát klimaticky neutrálním. Po letech, kdy si vědci s touto myšlenkou pohrávali, nyní mezinárodní výzkumný tým navrhuje, že řešení mnoha problémů by mohlo být jediné - supravodiče pro dálnice.
Jedná se o dálnice - ačkoli systém by se později mohl rozšířit i na další úseky silnic - na nichž by se osobní i nákladní automobily měly pohybovat bleskovou rychlostí na supravodivých magnetech. "Očekává se, že supravodivý systém bude přepravovat osoby a zboží rychlostí nejméně 640 kilometrů za hodinu," uvádí se v nové studii. Supravodivé materiály by mohly být instalovány například pod stávajícími dálnicemi, aby se využila stávající infrastruktura. Vozidla, ať už malá osobní nebo nákladní, by na druhou stranu potřebovala pouze magnet, který by jim umožnil vznášet se nad supravodivou dráhou.
Tato myšlenka jistě není nová, ale skupina výzkumníků z univerzity v Houstonu, Adelwitz Technologiezentrum GmbH v saském Torgau a Leibnizova institutu v Drážďanech jí dodala dlouho potřebný doplněk. Aby supermagnety správně fungovaly, potřebují velmi nízké teploty. Podle plánu vědců by však supravodič mohl být jednoduše vybaven potrubím, kterým by proudil kapalný vodík k chlazení. A právě v tom spočívá další potenciál této technologie, který jde ještě dál než k možnosti rychlé a bezemisní dopravy pro vozidla všech velikostí. Potrubí totiž může hrát klíčovou roli i při podpoře vodíkové mobility. Potrubí by nejen poskytovalo supravodičům potřebné chlazení, ale sloužilo by také jako prostředek pro dálkovou přepravu vodíku.
To, že by projekt takového rozsahu byl pro jakýkoli stát velkým podnikem, a to i s podporou velkých korporací a soukromých investorů, není žádným překvapením. Dvojí přínos, který by supravodivé dálnice přinesly - tvrdí vědci ve své studii - je však nesporný. Na jedné straně by nová technologie umožnila rychlejší a čistší dopravu - přinejmenším na hlavních dálničních tazích. Na druhé straně by představovala životaschopné řešení současného složitého a nákladného procesu dodávek vodíku - a podpořila by tak rozvoj vodíku jako hlavního způsobu pohonu pro všechna ta vozidla, která by dosud jezdila po tradičních silnicích.
Zůstane tento inovativní projekt jen u toho? Nebo budou příští roky svědectvím technologického pokroku hodného románu budoucnosti?