Různé nálepky pro různé země - v příhraniční oblasti mezi Francií a Německem je to v současnosti obzvlášť nepříjemné. Od začátku příštího roku bude ve Štrasburku zavedena stálá nízkoemisní zóna, ve které bude vyžadována alespoň francouzská nálepka kategorie 4. Na to se budou muset připravit i němečtí dojíždějící.
Všechny zóny životního prostředí v evropských zemích mají stejný cíl: snížit znečištění ovzduší ve městech, aby bylo chráněno zdraví občanů. Realizace tohoto cíle však závisí na každé zemi. V některých zemích tedy existují nálepky, v jiných registrace a navíc všude platí různé předpisy týkající se automobilů, které jsou ještě povoleny. Přijímá se pouze označení a předpisy země, ve které se nachází nízkoemisní zóna.
V příhraniční oblasti Francie a Německa se tato nepříjemnost projeví zejména kvůli změnám na začátku příštího roku. Štrasburk zavádí ekologickou zónu, do které budou od ledna smět vjíždět pouze vozidla s francouzskou nálepkou minimálně kategorie 4. Vjezd do této zóny bude povolen pouze vozidlům s francouzskou nálepkou. Zelenou ekologickou nálepku nebudou francouzské úřady akceptovat. A to i přesto, že vozidla se zelenou německou nálepkou rovněž splňují minimálně emisní normy pro francouzskou nálepku kategorie 4 a v některých případech by dokonce dostala nálepku výrazně lepší.
Nejen samotná nálepka však dělá německým dojíždějícím starosti: zatímco pravidla pro ekologické zóny jsou v Německu již léta stejná a politici v současné době o jejich zpřísnění nejednají, Štrasburk již oznámil, že postupně zakáže další vozidla. Zpočátku se to bude týkat hlavně vozidel s dieselovými motory. Například v Paříži je zákaz všech dieselových vozidel plánován na rok 2024.
U prodejců automobilů v Kehlu, který leží přímo na hranicích s Francií, se to projeví i na prodeji naftových vozidel. Zatímco dříve zde bylo zhruba 70 % prodaných vozidel vybaveno dieselovým motorem, dnes je to méně než třetina. Zdá se tedy, že politika prosazování prodeje vozidel s nižšími emisemi se skutečně daří, i když ne nutně díky pozitivním pobídkám, ale díky zákazům vjezdu a ekologickým zónám.
Pro příhraniční oblast by možná mohla existovat dohoda mezi oběma zeměmi, aby byla brzy akceptována i druhá nálepka. Obecně se však v Evropě opět projevuje to, co cestující a dojíždějící do zaměstnání dlouhodobě nesmírně frustruje: Pokud jde o znečištění ovzduší a nízkoemisní zóny, neexistuje žádné evropské řešení. Jednotné značení vozidel a společné předpisy a jejich zpřísnění by přinesly motoristům jasno při řízení a nákupu nových vozidel.
Ale zatímco ministři jednotlivých zemí často hlásají jednotu Evropy, každý si dělá, alespoň co se týče obratu v mobilitě, to své.