V elektromobilech je velká naděje: zůstat mobilní, aniž bychom poškozovali životní prostředí nebo zdraví ostatních. Může však elektromobil splnit to, co slibuje? Skepse roste. Zde je jejich přehled.
Již delší dobu je jasné, že spalovací motory se v Evropě brzy stanou minulostí. Například v Berlíně mají být od roku 2030 zcela zakázány ve vnitřním městě. Velká Británie chce ve stejném roce zcela zakázat nákup nových spalovacích motorů. Současně se stále přísnějšími pravidly zakazuje vjezd dieselových a benzinových automobilů do evropských ekologických zón a nákup nového elektromobilu je v mnoha zemích dotován vysokými částkami. Přechod na elektromobily podporuje i Evropská komise. Stanovila si cíl, že do 10 let bude na evropských silnicích jezdit 30 milionů elektromobilů.
Budoucnost patří elektromobilům. Jsou považovány za bezemisní, takže neznečišťují ovzduší jako spalovací motory a jsou také tiché. Zabijí tak dvě mouchy jednou ranou. Elektromobily jsou však stále více kritizovány.
Zatímco emise oxidů dusíku a CO2 jsou u elektromobilů v silničním provozu skutečně extrémně nízké, vypouštějí obrovské množství pevných částic. To je způsobeno především emisemi mimo výfuk, tj. emisemi, které se do ovzduší nedostávají z motoru prostřednictvím výfuku, ale vznikají v jiných zdrojích. Elektromobily se tak zejména díky otěru pneumatik, brzd a vozovky enormně podílejí na zdraví škodlivých pevných částicích v ovzduší. A čím těžší je elektromobil, tím větší je otěr. Z tohoto důvodu jsou pro životní prostředí obzvláště škodlivé elektromobily s delším dojezdem, protože musí mít mnohem těžší baterie, aby mohly uchovávat energii na dlouhé vzdálenosti.
Kvůli těmto emisím vyzývá Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) k přísnější regulaci elektromobilů, jejichž emise škodlivin nejsou v současné době standardizovány jako u vozidel se spalovacím motorem.
Nová studie Institutu pro světové hospodářství v Kielu však nepoukazuje pouze na emise pevných částic jako na hlavní problém elektromobilů. Vzhledem k současnému mixu elektrické energie - alespoň v Německu - nejsou elektromobily zachránci klimatu, ale jeho hříšníky. Podle výpočtů výzkumníků by úplný přechod na elektromobily v Německu zvýšil spotřebu elektřiny přibližně o 20 %. Ta by se z velké části vyráběla z fosilních paliv, většinou dokonce z uhlí. To se v příštích letech nezmění. Teprve až by podíl fosilních paliv v Německu klesl pod 20 %, elektromobily by skutečně přispěly k ochraně klimatu. K tomu však máme ještě daleko: i v roce 2040 bude v Německu přibližně 40 % energie stále pocházet z fosilních paliv.
Jedním z problémů, který dosud nebyl vyřešen, je těžba surovin pro výrobu elektromobilů. Zejména vzácné zeminy, které se nacházejí v motorech elektromobilů, se dnes těží především v severní Číně. Tyto doly jsou velmi škodlivé pro životní prostředí, protože k vymývání kovů z vrtů se používají kyseliny. Vznikají při tom také radioaktivní odpady. Kromě toho jsou pracovní podmínky v táborech obvykle velmi špatné. Těžbu surovin kompenzuje skutečnost, že motory a baterie elektromobilů jsou dnes zcela recyklovatelné. Při spalování ropy a zemního plynu ve vozidlech se spalovacími motory se však konečné produkty uvolňují do ovzduší ve formě výfukových plynů a jemného prachu.
Někteří kritici elektromobilů se zabývají také dosud nevysvětlenými účinky elektromagnetického záření na organismus. Diskuse se již objevila v souvislosti s mobilními telefony. Baterie, a tedy i záření vyzařované elektromobily, jsou samozřejmě mnohonásobně větší.
Navzdory státním dotacím zůstává řada lidí vůči elektromobilům kritická. V Německu si 59 % občanů nedokáže představit, že by si koupili elektromobil jako nové vozidlo. Důvodem nemusí být nutně již zmíněné problémy, ale omezený výběr modelů střední třídy ve střední cenové kategorii a především stále nedostatečná struktura nabíjení. I po rozšíření nabíjecí struktury, například ve městech, je v současné době cestování elektromobilem stále mamutím logistickým úkolem. Různí poskytovatelé nabíjecích struktur vyžadují před zahájením nabíjení různé registrace nebo aplikace. Obrovské jsou také cenové výkyvy mezi jednotlivými poskytovateli. A obecně platí, že poskytovatelé ceny zvyšují. Studie ukazují, že cena za jízdu elektromobilem nemůže konkurovat ceně za jízdu naftovým vozem.
Problémem elektrifikace evropských silnic je také nedostatek technologií pro těžká vozidla. Baterie a motory pro nákladní automobily a autobusy často ještě nejsou vhodné pro jízdu na dlouhé vzdálenosti. K přechodu na nový způsob pohonu ve vozových parcích nákladních vozidel a autobusů by byla zapotřebí také vhodná struktura nabíjení pro těžké vozy. V prohlášení výrobců nákladních vozidel Daimler, Scania, MAN & Co. bylo uvedeno, že od roku 2040 by bylo možné uvádět na trh pouze elektrická vozidla, ale že by to vyžadovalo také politickou podporu, například pokud jde o strukturu nabíjení, ale také zvýšení daní na vozidla s naftovým motorem. O naléhavé potřebě technologického pokroku svědčí například skutečnost, že vozidla veřejné dopravy nadále jezdí převážně na naftu, protože technologie elektrických modelů ještě není natolik vyspělá, aby se odvážila přechodu na nový pohon.
V některých zemích, například v Japonsku, je elektromobil již široce rozšířen. Ale také v Evropě, i když ne v Evropské unii, je akceptace elektromobilů již mnohem dále než například v Německu. V Norsku bylo v loňském roce více než 50 % nově registrovaných automobilů elektrických nebo hybridních.
Je jisté, že technologie e-aut se bude v příštích letech dále vyvíjet, takže baterie bude možné nabíjet rychleji a dojezd vozidel se bude zvyšovat. Nové filtrační systémy na brzdách by také mohly snížit emise mimo výfukové plyny. Elektronická auta, možná ne sama o sobě, ale jako součást celkové ekologičtější koncepce, tedy mohou urychlit přechod na mobilitu a zajistit čistší ovzduší a tišší města.